Stará škola

Velká školní budova zeje prázdnotou - řady rozbitých lavic se židlemi smutně vyhlížejí do prázdna, pokryté tlustou vrstvou prachu a popela.
Díky svojí relativní zachovalosti ale škola může posloužit jako celkem dobré útočiště...

Bál se že zase zaspí. Neměl budík a tak pro něj byl život docela složitý. První hodina začínala v osm. Dost často se stávalo že už byla třída plná lidí když tam přišel. Tentokrát se probudil v koupelně svého domu, alespoň mu to tak přišlo. Ve skutečnosti to byl sklad potřeb pro uklízečky. Seběhl schody a pozdravil svou rodinu. V celé budově však nikdo nebyl. Kdyby Niolea někdo pozoroval tak by mu brzo došlo jaká je skutečnost. Tenhle mladý chlapec už v současnosti moc nežije. Občas měl silnější chvilky kdy dokázal rozpoznat skutečnost ale většinu času žil ve snu. Když to šlo tak byl ve škole. Tam se cítil bezpečně. Nebylo tam však jídlo a tak se musel občas vydat ven. Niolee dnes neměl v plánu jíst. Opět vyběhl schody a najednou se objevil ve škole. Sedl si do lavice a čekal kdy příjde učitel. Dnes ovšem nikdo nedorazil. Stejně jako nikdy předtím. Niolee byl na každé hodině sám jen o tom často nevěděl. Vyběhl tedy z budovy a rozhodl se že bude dělat něco prospěšnějšího. Rozhodl se že půjde na výpravu. Právě teď byla zase jedna z jeho silnějších chvilek. Jedna z chvil kdy mu došlo že ve skutečnosti je jeho rodina mrtvá a škola už dlouho nefunguje. Došlo mu že svět je nakažen radiací, on vykašlává krev, jeho kůže je na tom špatně a dokonce mu došlo i že nejspíš brzo umře. Tahle světlá chvilka však může trvat klidně jen několik minut. Výhodou bylo že ať už byl Niolee v jakékoli fázi tak se snažil dát do svého života vše. Změna jedné fáze do druhé pro něj byla jako probuzení ze sna. Bohužel si nebyl jistý co z toho je vážně sen a co realita.
Před školou stála stará, trochu poničená kašna. Niolee byl celkem žíznivý a v kašně se naštěstí ještě trochu kalné vody povalovalo. Na dně leželi penízky. Niolee si vždy když se napil jeden vylovil - pro štěstí. Cítil se hned o něco líp. To že neměl jídlo nebyl takový problém když měl vodu. Penízky které vylovil si skládal na poličku ve svém pokoji - neboli učebně zeměpisu. Když byl příčetnější tak si to tam trochu zabydlel. Ve třídách hledal rozbité lavice. Vzal z nich dřevěné desky a položil je v již zmíněné učebně na zem. Měl tam nějaké popsané i nepopsané sešity. V jedné z učeben dokonce našel vycpaného ptáka. Momentálně se pro něj tato věc stala velmi důležitou. Nedokázal si představit že by o svého vycpaného přítele přišel.
Několikrát se ve škole potulovali další nakažení. Často mu chtěli ptáka vzít nebo za něco vyměnit. On se však nenechal. Tento pták byl pro něj dokonce důležitější než ty krásné blyštivé kamínky kamínky byli krásná věc. Ale tohle byl jeho přítel. Občas měl pocit že k němu mluví. Niolee na něj ostatně mluvil každý den. Niolee nevěděl kam se ti nakažení poděli. Většinou nevěnoval mrtvolám které se všude možně povalovali žádnou pozornost. Samozřejmě nezemřeli všichni. Někteří se jen rozhodli že nebudou ve škole zůstávat s šíleným klukem. Asi měli větší štěstí než Niolee a příčetnost si dokázali udržet delší dobu. Kdo ví jestli by se Nioleemu neulevilo kdyby tam s ním někdo zůstal.

Blížil se večer a Niolee se tentokrát rozhodl zůstat ve svém pokoji neboli učebně zeměpisu. Nic zajímavého se nedělo a Niolee byl vzhůru sotva pár hodin i tak ale cítil že je na čase si odpočinout. Nebyl na tom zdravotně vůbec dobře. O co hůř na tom byl o to více času strávil v posteli. Bylo mu jasné že se sebou musí něco dělat pokud chce být v pořádku ale zároveň si moc dobře uvědomoval i to že pokud odejde tak nejspíš o svůj majetek přijde. A proto bylo naprosto jasné co udělá. Nechtěl přijít o své kamínky, penízky a už vůbec ne o svého vycpaného přítele. Na cestu se proto nevydal. Doufal že časem někdo příjde sám. Niolee byl ochotný se o kamínky a penízky dělit. Proto si myslel že by nebyl problém najít společníka. A díky společníkovi by měl větší šanci na jídlo i na přežití celkově. Kdyby mohl tak napíše na cedule nebo na zdi inzeráty s mapou svého výskytu. Byl teď ovšem dostatečně přismyslech na to aby to neudělal. Bylo mu jasné že by ho mohli najít nejen přátelští lidé ale i velmi nepřátelští. A tak si prostě jen lehl a spal. Doufal že vše bude lepší. A že se snad i někdo objeví.