Okolí zdi základny

Hned za zdí základny samotné začíná tzv. čistá zona. Ta má přibližně sto metrů a je kompletně vyklizená od všeho, co by mohlo zmutovaným poskytnout úkryt. Pravidelně jí prochází hlídky, přiblížit se k ní je skoro nemožné. I přes všechna tato opatření se občas stává, že nějaký zmutovaný hlídkami projde a čeká za branou jako nepříjemné překvapení pro prvního, kdo vyjde ven.

Jakmile vyšlo slunce, opustila základnu jednotka vojáků. Bylo jich devět, s Alexandrem v čele. Každý z nich nesl batoh s jíldlem, pitím a municí na dobu, kdy budou pryč. Předpokládané trvání mise byl jeden týden, ale v pustině si nikdo ničím nemohl být jistý. Bylo taky dost dobře možné, že tam stvrdnou na měsíc, nebylo by to poprvé, co by se to stalo.
Kromě své výbavy a zbraní každý nesl ještě jednu věc, v pustině tu nejdůležitější... Ochranný oblek, blokující radiaci. Bez toho obleku by venku nepřežili déle, než dva dny. Doufal, že se nebude opakovat minulá výprava, kdy jeden pitomec zakopnul, skutálel se do jámy s ostnatým drátem a jak se v ní cukal, roztrhal si oblek na cucky.

Když zanechali základnu daleko za sebou, sáhl Alex do batohu, vyndal svého průzkumného drona, aktivoval ho a s vyhozením do vzduchu jej poslal na svou misi. Bude teď kroužit v půlkilometrovém oblouku kolem něj a hledat všechny známky možného nebezpečí. Doufal, že tenhle nový model bude trošku odolnější vůči radiaci, než ten minulý, který po hodině provozu nebyl dobrý už ani jako toustovač.

Přestal myslet na blbosti a zaměřil svůj pohled na cestu přes sebe, měl tu misi a lidi, o které se musel postarat.

Zatímco se denní hlídka připravovala na návrat do základny a přenechání pozic noční, jeho četa se konečně navrátila zpět. Byl opravdu rád, že se zpáteční cesta obešla bez komplikací a všichni dorazili v pořádku. Byl to příjemný pocit, spatřit znovu svůj momentální domov, navíc ze sebe konečně bude moct shodit ten oblek, kterého začínal mít za poslední dny opravdu plné zuby. Zamával hlídce, aby si byl jist, že si jich všimnou, a když se mu dostalo stejné odpovědi, zamířil si to rovnou na stanoviště. Jeden z vojáků mu vykročil vpřed: "Vítejte zpět, pane".
Když nechal svoje muže na ubikaci, zamířil rovnou k sobě do pokoje. schodil všechno ze sebe, uklídí se to jindy, a šel ze sebe spláhnout špínu posledních dní. Člověk by řekl, že když na sobě pořád nosí neprodyšný oblek, nemůže se ušpinit, opak však byl pavdou. Konečně čistý, oblékl na sebe novou uniformu, vzal notebook s daty a šel podat hlášení. Věděl, že by mohlo počkat do zítra, ale bude se mu spát lépe s pomyšlením, že má věechny své povinnosti za sebou.